Erin, dívka co ve svých osmi letech viděla jako jediná vraždu svých rodičů. Následně ona a její dva bratři(Adamovi by bylo nyní dvacet let a Christianovi dvacet tři let let) byli "vyhozeni" na ulici. Po jednom týdni se ale dostali do sirotčince, kde pak byli dáni k pěstounské rodině ze čtvrtého kraje, jenže pouze ona a Christian. Jejího druhého bratra dali k jiné, nikdy ho už neviděla. Bohužel Christian po pár dnech zemřel na vážnou nemoc. A tak ji už nikdo z rodiny nezbil. U té nové se k ní nechovali vůbec hezky, ale to se stávalo u mnoha rodin. Chtěla za každou cenu odtud utéct, ale to se ji povedlo až v jejích deseti letech. Tak se znovu dostala na ulici, tentokrát ale sama, nikdo ji už nezbyl. I když si spousta lidí myslelo, že udělala chybu, že utekla, tak ona věděla, že ne. Zde venku ji alespoň nikdo nemlátil, dokonce ji zbyla jedna docela velká jizva na zádech. Erin vždy byla slušné děvče, ale když se dostanete na ulici, tak se vše mění. Zde to je jako hra na život a na smrt. Je jasné že několikrát musela již krást, aby neumřela hlady či zimou. Párkrát se jí pokusil i někdo zabít, aby vzal její zásoby, ale nikdy se mu to nepovedlo, maximálně ji pouze něco ukradl. Už tolikrát byla tváří v tvář smrti, ale přežila jen díky tomu, že uměla zacházet velmi dobře s dýkou a dokáže dobře bojovat i bez ní. Dřív ještě před smrtí jejích rodičů, bydlela na farmě. kde jezdila na koni. Ježdění na koni milovala, ale deset let na nich nejela, neměla jak. Když žijete na ulici sami, tak se uzavřete sami do sebe a nikomu nedůvěřujete, jste přeci na okraji společnosti, ne? I z Erin se stal docela uzavřený člověk a posledních osm let neměla komu důvěřovat. Je velice těžké si získat její důvěru. Erin je na hranici mezi introvertem a extrovertem, ale v poslední době je spíše samotář, taky s kým by se měla bavit? Je soběstačná a odvážná, když má kuráž na to něco ukrást. Erin působí jako chladná a drzá dívka, což je ale pouze na venek. Uvnitř sama sebe je přátelská a milá, bohužel to o ní nikdo neví, jako to, že má smysl pro humor. Jenže asi devět let se nesmála, také čemu. Za lidi které opravdu miluje, by i do ohně skočila, ale to je už dávno, co někoho takového měla. Nikdy ji žádný kluk nemiloval, i když ona ano. Ale poslední rok i když se to zdá divné, patří její srdce jen a pouze jednomu člověku, princi. Její sen je, aby ho jednoho osudového dne potkala a měla tu čest s ním mluvit. Prince už tolikrát na vlastní oči viděla, ale on ji pro ni bohu dík, neviděl. Zdá se, jako by byla blázen, když mluví s ptáky, ale s kým jiným mluvit? Tím to se její zálibou stal zpěv. Také je většinu času mimo realitu ve své hlavě, svém světě kde není zlo a je zde vše lepší, a proto miluje psaní svých vlastních příběhů. Píše o svém vysněném životě, lidech co potkala, zlu a dobru, o světě, o svém možná mrtvému bratrovi Adamovi a své zesnulé rodině.