Natasha nikdy nebyla jako ostatní dívky, ale vždy se snažila zapadnout. Lidé ji viděli jako zamlklou a stydlivou holčičku, jenže to byl opak, jelikož někdy byla čirý ďábel. Záporných vlastností má mnoho. Někdy je netrpělivá, tvrdohlavá a nenechá si poradit, k některým lidem i nepříjemná a neslušná. Ale i přes všechny tyto vlastnosti, jsou tu i ty dobré. Je milá, skromná, laskavá. Pro někoho by klidně položila i svůj život - chrabrá, spravedlivá, odpovědná. Někdo, kdo by hledal kamaráda, v ní vždy jednoho najde, ať jde o osobu z jakékoli kasty. Ráda se věnuje čtení a psaní příběhů. Už je to asi rok, co jí bylo sedmnáct a dopsala svoji první knihu pro děti, která vypráví o úžasné historii naší země, kniha byla zpracována hravou formou a děti se dozvěděly různé zajímavosti, ale i třeba jaké zde rostou květiny, nebo která zvířata zde můžou najít. Velmi si oblíbila tanec, jak ten společenský, tak i ten svobodný, různých hvězd z druhé kasty. Od doby, co jí zemřela matka, se věnuje květinám, již jí ji připomínají a taky sirotkům z každé kasty, kteří přišli o rodiče podobně, jako ona o ni. Na univerzitě studovala historii, umění, řečnictví a literaturu. Díky svým příběhům s sebou neustále nosí nějaký papír a tužku - člověk ji může vidět s perem nebo tužkou za uchem. Na pravém ramenu má zvláštní znamínko ve tvaru měsíce. Člověk ji vždy vidí optimistickou a veselou, ale někdy jsou také chvíle, kdy všechny od sebe odhání, a to vždy, když má spisovatelský blok. Jako malá se narodila v hlavním městě, ale s rodiči se přestěhovala na sever země, kde její otec začal učit ve škole menší děti, a matka pracovala jako botanička. Nejdřív se Natasha osočovala proti nižším kastám, pohrdala jimi. Ale jako by boží mlýny mlely a když jí bylo sedm, vymstilo se jí to a při atentátu přišla o svoji maminku. Od té doby si vypisovala svoje pocity do deníků a na různé papíry, uzavírala se před ostatními dětmi. Stránky a pero byly jejími přáteli. Věnovala se také zahradnictví, starala se o botaniku své matky a dočítala se v knihách, jak se o vše starat. S vyšším věkem dospívala - přestala být sobecká a ignorantská, i když to má tam někde stále v sobě, pomáhala komu jen mohla a na všechny byla milá a vstřícná, bez ohledu na kastu. V patnácti začala vypomáhat otci ve škole na prvním stupni, učila děti o botanice, historii a literatuře. Na univerzitě také přišly věci, které jí přišly správné. Společně se svou tetou založila sirotčinec a charitu pro sirotky. Zkrátka otevřela své srdce, a snaží se svět ukázat v lepším světle, než v atentátech.